Minerální látky Ca P

Výživa pro psy Výživa pro kočky

Vápník

Druhou kategorii je obsah vápníku v dietě. Štěňata velkých plemen mají výrazně vyšší metabolický obrat vápníku (asi 100x), schopnost vstřebání vápníku ze střeva je asi 40 % a v případě relativního nedostatku může být střevní absorpce zvýšena až na 90%. Z toho plyne, že krátkodobý nedostatek vápníku není problém.
Naopak neexistuje žádná ochranná bariéra proti chronickému nadbytku (střevní absorpce nemůže být snížena pod 40%).
Zvýšená hladina vápníku v organismu je v přímém vztahu s výskytem onemocněni „osteochondrotického“ typu (dysplazie loketního kloubu, osteochondróza kostí a kloubů).
V současné době se jeví, že základní charakteristikou vhodnosti diety je optimální poměr energie a vápníku v krmné dávce.

Vápník a jeho regulace

Koncentrace vápníku v krvi je vnitřními mechanismy udržována na úrovni 2,2-3,0 mmol u dospělého psa a 2,4-2,9 mmol u štěněte (1). Toto množství vápníku je nezbytné pro správný průběh biologických procesů, jako jsou např. svalové stahy, uvolňování hormonů a srážení krve. Na regulaci hladiny vápníku se podílí ty specifické hormonální regulátory: vitamín D (1,25 dihydroxykalciferol), parathormon, kalcitonin (6) a tři orgánové systémy: kosti, střeva, ledviny.

V potravě obsažený vápník se do krve dostává aktivním a pasivním přestupem přes střevní stěnu. Aktivní přestup je řízen vitamínem D, který se vytváří v ledvinách v přímé návaznosti na kolísání krevní hladiny vápníku. Pokud klesne hladina vápníku v krvi, zvýší se množství vytvořeného vitamínu D, čímž dojde ke zvýšení vstřebávání vápníku ze zažitiny z běžných 40% až na 90%. Toto je silný obranný mechanismus, který chrání v tomto případě štěně proti nedostatku vápníku v potravě.

Druhým hormonem v řadě, který hospodaří v organismu s vápníkem je parathormon. Tvorba parathormonu je závislá nejen na hladinách vápníku v krvi, ale i na množství fosforu. Cílovými orgány působení parathormonu jsou podobně jako u vitamínu D kosti a ledviny. Pokud dojde např. k poklesu krevních hladin vápníku nebo naopak k nárůstu hladin fosforu, zvýší se množství cirkulujícího parathormonu. Ten pak bezprostředně vyvolá uvolňování vápníku z kostí a zvýší vylučování fosforu z organismu ledvinami. Dalším v řadě z regulátorů obsahu vápníku v organismu je hormon příštítných tělísek kalcitonin. Hlavní funkcí kalcitoninu je ukládání nadbytečného vápníku do kostí. To znamená, že při dlouhodobém nadměrném příjmu vápníku zvýšené množství uvolněného kalcitoninu způsobí nadměrnou mineralizaci skeletu.

Dlouhodobý nadbytečný příjem vápníku vede ke zpomalení zrání kostí a chrupavek. Dochází ke zvyšování celkového objemu kostní tkáně, oddálení remodelace kostí (5,7) a následně negativně ovlivní proces přeměny chrupavek na kost - enchondrální osifikaci. Absolutně zvýšená hladina vápníku v krvi je pro vznik onemocnění nebezpečnější, než změny v poměru vápníku a fosforu.

Fosfor

Zkrmování potravy s vysokým obsahem fosforu a nízkým obsahem vápníku může vést k onemocnění, které se vlivem nadměrné tvorby parathormonu projevuje odvápněním kostí. Nadměrný obsah fosforu v dietě stimuluje produkci parathormonu, jehož úkolem je regulovat hladinu vápníku a fosforu v krvi. Dochází ke zvýšenému vylučování fosforu z organismu, které sebou přináší odbourávání vápníku v zájmu udržení metabolické rovnováhy. Výsledkem je ztráta vápníku z rostoucí kostry. Toto onemocnění se nazývá sekundární nutriční hyperparatyreóza. Toto onemocnění bylo a je zaměňováno za křivici (rachitidu) - hypovitaminózu D, která se v chovech psů v podstatě nevyskytuje díky bohatým zdrojům vitamínu D v přirozené potravě. Nejčastěji se s odvápněním kostí setkáváme u psů krmených doma připravovanou stravou s vysokým podílem masa. (Maso je obecně bohaté na fosfor a chudé na vápník.)


Jaká jsou tedy základní nutriční doporučení:

1. Rostoucí psy velkých plemen krmit kompletní granulovanou směsí vytvořenou speciálně podle jejich odlišností a v žádném případě nepřidávat minerální nebo vitamínové doplňky.
2. Velká plemena psů mají tendence k příliš rychlému růstu, který vede v období puberty k neúměrnému zvýšení zátěže na rostoucí kostru. Tento faktor ovlivňuje zejména projev dysplazie kyčelního kloubu. Prevencí je snížení energetického obsahu krmení a optimalizace růstové křivky.
3. Obsah proteinu musí krýt potřeby rostoucího jedince. Nadměrná dotace proteinu sama o sobě nevede přímo ke zvýšení rizik vzniku onemocnění, pokud je vyvážený energetický obsah krmiva.
4. Štěňata velkých plemen psů nemají obranné mechanismy, které by umožňovaly snižovat absorpci vápníku při chronickém nadbytečném příjmu v krmné dávce. Byl prokázán vztah mezi vznikem osteochondrózy (patologický proces postihující kloubní a kostní chrupavky) a chronickým nadbytkem vápníku v krmení. Objektivní hodnocení obsahu vápníku vychází z porovnání s energetickými hladinami.
5. Obsah vitamínu D ve většině kompletních krmných směsí je absolutně dostačující (častokrát nadhodnocený). Rizika hypovitaminózy (rachitis) jsou čistě teoretická, daleko nebezpečnější je laická suplementace s výraznou možností vzniku hypervitaminózy D.

Z uvedených faktů vyplývá, že je nevhodné založit krmení rostoucích psů na doma připravené dietě s podílem masa, doplňovat granulovanou stravu dalšími přídavky (těstoviny, rýže, maso), střídat granulovanou a doma připravenou stravu, používat nevhodné diety (tzv. balancované) od podezřelých firem, krmit diety pro jiné věkové kategorie v období růstu nebo přidávat ke granulované stravě minerální doplňky (vápník).
Nejčastějším a velmi populárním omylem je suplementace krmení minerálními přípravky (zejména vápník).
Pokud se objeví ortopedické problémy (vbočené nebo vybočené postoje hrudních končetin, přesouvání váhy na hrudní končetiny, kolébavá chůze zádi, hopsání zadních končetin, strnulý chod končetin, odlehčování, prošlápnuté tlapy, odmítání chůze po schodech, skoku do auta, kulhání zejména po odpočinku nebo po zátěži), je vhodné vyhledat veterinárního lékaře a dané příznaky konzultovat. Některá onemocnění mají relativně dobrou prognózu po včasném zásahu, ale výsledky terapie jsou nesrovnatelné horší po dlouhodobém průběhu onemocnění v důsledku sekundárních degenerativních změn kloubů (artróza).


Literatura:

1. DC, Richardson: Developmental orthopedics: Nutritional influences in the dog. In: Ettinger: Textbook of Veterinary Intemal Medicine,4th edition,1995
2. A, Hedhammer: Ovemutrition and skeletal disease: An experimental study in growing Great Dane dogs. Comell Vet,64(suppl 5):11,1974
3. A, Goedegebuure: Morfological findings in young dogs chronically fed a diet containing excess calcium. Vet Pathol,23:594,1986
4. HAW, Hazewinkel: Calcium metabolism in Great Dane dogs fed diets with various calcium and phophorus levels. J Nutr,121:599,1991
5. HAW, Hazewinkel: Influences of chronic calcium excess on the skeletal development of growing Great Danes. J Am Anim Hosp Assoc,21:377,1985
6. HAW, Hazewinkel: Influences of different calcium intekes on calcium metebolism and skeletal development in young Great Danes.(thesis) Utrecht state University,1985
7. HAW, Hazewinkel: Calcium metabolism and skeletal development in dogs. In ICH Burger: Nutrition of the dog and cat, Waltham Symposium 7. Cambridge University Press,1989, pp 293-302
8. K, Damrich: Relationship between nutrition and bone growth in large and giant dogs.J Nutr,121:5114,1991
9. MR, Slatec Diet and exercise as potential risk factors for osteochondritis dissecans in dogs. Am J Vet Res,53(11):2119,92