Nutriční požadavky psů se mění během života a jsou řízeny faktory jako například věk, stav reprodukce, hladina aktivity, stavem zdraví a vnějšími podmínkami. Ke splnění těchto potřeb jednotlivého zvířete, musí majitel podat požadované množství a přesnou rovnováhu energie a důležitých živin v takovém množství krmiva (nebo kombinaci krmení), které je zvíře schopné aktuálně zkonzumovat. Poněvadž zvíře žere do sytosti, jeho požadavky na energii a esenciální živiny musí být předloženy v přesném množství vztaženém k obsahu energie v krmivu.
Můžeme dát obecná doporučení pro krmení psů v různých stádiích života, ale tyto jsou obvykle určeny pro průměrné zdravé psy, kteří jsou chováni v místnosti v normální teplotě prostředí. Tato doporučení, která jsou odrazem krmivářských doporučení na obalech komerčně dostupných krmiv, jsou určena jen jako návod pro stanovení přibližných potřeb zvířete. Pozorováním zvířete, se může majitel rozhodnout, zda bude krmit více nebo méně, zda nahradí jedno krmení druhým. Může tak dospět k vhodné metodě krmení svého zvířete.
Udržování (maintenance)
Výživářsky řečeno, období udržovacího krmení dospělých psů je považováno za periodou základních potřeb, při kterých zvíře není vystaveno dalším fyziologickým stresům typu růstu, březosti nebo laktace, pravidelné práci nebo vyšší hladině aktivity nebo extrémním teplotám prostředí. Během této periody cílem výživy je udržet optimální zdraví a aktivitu a podporovat špičkovou kondici zvířete.
Psi představují velkou variabilitu plemen různých tělesných typů s hmotností těla v dospělosti, která se může lišit stonásobně od 1 kg do 115 kg (Burger a Johnson, 1991). Výdej energie je spíše přímo určen hmotností aktivně metabolizující tkáně než hmotností těla jako takovou. Pro typicky aktivního domácího psa požadavek na udržovací energii (MER = maintenance energy requirements) může být vypočítán ze vzorce:
MER (kcal/den) = 110 W 0,75
Kde W je tělesná hmotnost v kg a W 0,75 je metabolická tělesná hmotnost psa (Burger, 1995). Pro více aktivní psy, můžeme zvýšit na 125 W 0,75 (Burger, 1994).
Nicméně rozdíly ve složení těla (poměr „libové“ tělesné hmoty k tuku), tvar a typ srsti jsou komplikující faktory při určení potřeby energie, především u velkých plemen. Například, výživářské studie ukázaly, že novofundlandský pes potřebuje méně než předpověděné množství, zatímco doga potřebuje více, i přesto, že tato dvě plemena mají srovnatelnou tělesnou hmotnost.
Množství krmiva potřebné ke splnění těchto potřeb můžeme potom vypočítat ze znalostí obsahu energie v krmení. Krmivářská doporučení jsou tedy dána jen jako vodítka a podléhají individuálním rozdílům mezi psy a rozdílům v úrovni aktivity a stavu prostředí. Jsou-li podávány navíc pochoutky nebo zbytky ze stolu ke krmení, jejich obsah energie musí být zohledněn, počítáme-li denní příděl krmiva. Kromě toho kastrace může redukovat potřebu energie feny o 10%. Pravidelné vážení zvířete dovoluje majiteli monitorovat adekvátnost krmivářských doporučení na kvantitativním základě.
Většina dospělých psů v (udržování) klidu je schopná sníst vše co potřebují v jednom krmení, což je perfektně akceptovatelné k doporučení krmení jen jednou za den. Neexistují nevýhody pro krmení častěji, než ta, že celkové denní množství je určeno denní potřebou psa. Krmení 2 –3 krát denně ve shodě s dobou jídla rodiny je obvyklou praktikou. Je obvykle lepší nepodávat večerní krmení, protože psi mohou mít potřebu defekovat nebo močit několik hodin po krmení, a to může být nekomfortní pro majitele uprostřed noci. Jakákoliv frekvence krmení, pravidelnost musí být stanovena a dodržována jak jen to jde.
