Mnoho z nás žije ve městech, kde se s výdobytky civilizace setkáváme na každém kroku. Jsme obklopeni různou technikou, která nám má usnadnit žití. Přepravujeme se auty, autobusy a dalšími dopravními prostředky, užíváme počítačů, integrovaných obvodů a různých přístrojů a zařízení, které nám usnadňují život. Nicméně někde v nás je zakořeněn náš původ v přírodě. Toužíme potom mít alespoň kousek něčeho, co by nás oddělovalo od přetechnizovaného světa . Proto si pořizujeme mnohá domácí zvířata. Je ale na nás, jestli je vystavíme nebezpečím naší civilizace či nikoliv. Ve své přirozenosti nejsou oni sami schopni posoudit rizika a nebezpečí, která jim hrozí. Je potom na nás lidech, abychom jim vytvořili podmínky pro život, jež pro ně nebude nebezpečný a bude plně nahrazovat způsob života, který by vedli bez civilizačních vymožeností člověka. Vzhledem k pracovní vytíženosti mnoha z nás, je pro nás ideálním společníkem kočka. Ona se totiž dokáže přizpůsobit životu v bytě a nevyžaduje, abychom s ní chodili jako se psem na procházky.
Jak uspořádáme náš byt a způsob života naší kočky, tak aby se co nejvíce přibližoval jejímu přirozenému životu ? V první řadě musíme vědět co je pro naší kočku přirozené. Mnohé z přirozených způsobů chování naší čtyřnohé kamarádky zjistíme, budeme-li pozorovat její divoké příbuzné.
První co nás zaujme na jejich chování, je to, že žijí na určitém území, které nazýváme jejich teritoriem. Pro divoce žijící šelmy, je to oblast, kde mají své úkryty pro odpočinek, je to oblast, kde si loví svoji potravu a vychovávají mláďata. Kromě tohoto domovského území mají ještě kočkovité šelmy tzv. oblasti toulek. Zatímco domovské oblasti jsou přísně hájeny před vetřelci, oblasti toulek jsou místa, kde se střetávají s jedinci stejného druhu, dostávají se zde do vzájemných potyček při rozšiřování teritorií, či při shánění potravy. Také domácí kočka by měla mít jasně vyhraničené teritorium a některá území našeho bytu, by pro ní měla být tabu. Nebo to mohou být místnosti, kam je vpuštěna jen občas. Takovou místností může být například ložnice. S teritoriálním chováním souvisí i značení si tohoto prostoru. Kočky si své území značí pachy nebo vizuálně - zrakem. Označení vlastním pachem je známé jako ostřikování různých předmětů močí. Velice výrazné toto chování bývá u dospívajících kocourů. Poněvadž pro kočky žijící v našich domácnostech je to pro nás nežádoucí činnost, postupně kočku vychováváme k tomu, aby svoji potřebu vykonávala na pro ní určenou toaletu. Toto značení teritoria se dá u kocourů odstranit kastrací. Druhý způsob značení teritoria a to je vizuální, kdy kočky škrábáním různých předmětů dávají svému okolí najevo: "Tady bydlím já." Kdo z majitelů či chovatelů koček by neznal jejich zálibu poničit křesla či novou sedačku. Abychom tomuto ničení zařízení bytu předešli, musíme pořídit kočce různá škrábadla, která potom rozmístíme v bytě na místa, kde má kočka potřebu označit si své teritorium.
Divoké šelmy kočkovité se v přírodě živí lovem. Při lovu si vybíjejí svou energií, nechávají protáhnout své svaly a v plné míře ukazují svoji mrštnost a způsoby chování, které se naučili v mládí. Kočce žijící v bytě, aby došlo k odreagování tohoto chování musíme vytvořit podmínky pro lov. Celý lov převedeme do podoby hry, při které si kočka vybije energii a většinou, poněvadž jde o hru se svým majitelem, se utuží i vzájemný vztah majitele kočky a kočky samotné. Jako kořist slouží různé hračky. Každá kočka při lovu ráda na svou kořist číhá. Je proto dobré vytvořit ji v bytě skrýše, odkud může na svou kořist číhat. Velice dobře může posloužit kartonová krabice s vyřezaným otvorem. Nicméně o vynalézavosti koček svědčí to, že takovým místem pro číhanou mohou dobře posloužit záclony nebo shrnutý koberec. O důležitosti pořízení hraček kočce svědčí to, že i sama si s plyšovou myškou dokáže hrát celé hodiny. Kočky také velice rády šplhají, poněvadž shora mají nejlepší přehled o případné kořisti. Opět je možno v mnoha prodejnách s chovatelskými potřebami zakoupit různá šplhadla pro domácí kočky.
O kočkách se tvrdí, že jsou to tvorové samotářští. Nejnovější výzkumy chování kočkovitých šelem však ukázaly, že to není úplná pravda. I divoce žijící kočkovité šelmy čas od času vyhledávají vzájemný kontakt. I domácí kočka má chvíle, kdy je přítulná a příjde si pro pohlazení a s toho má najednou potřebu "udělat se sama pro sebe." Mnozí si pořizují kočku jako domácího mazlíčka právě z důvodu, že nebudou mít čas s ním pravidelně chodit ven. Jsou například většinu dne v zaměstnání. Vzhledem k tomu, že i kočka občas potřebuje partnera pro hru, či pro projevy vzájemného kontaktu s druhým živým tvorem, měli bychom zvažovat, zda-li si nepořídíme kočky dvě. Je samozřejmě důležité rozhodnout, pokud k dospělé kočce pořizujeme kočku druhou, jak je vzájemně seznámíme. Pokud pořizujeme malé kotě, většinou nebývá problém, aby jej dospělá kočka přijala do domácnosti. Pokud však pořizujeme k naší kočce kočku dospělou, měli bychom si udělat čas k tomu, abychom byli při jejich seznamování. V takové chvíli se snažíme, aby toto seznámení probíhalo formou hry.
Nerespektujeme-li tyto přirozené způsoby chování kočky, nebo nenabídneme-li ji možnost tyto své okruhy chování provádět, může se stát, že budeme mít doma v určitých chvílích agresivní šelmu . Agresivitu u koček můžeme roztřídit dle následujícího klíče.
Druhy agresivity :
· Teritoriální agresivita - agresivita související s hájením si teritoria, především vůči cizím návštěvníkům.
· Agresivita ze strachu - projevuje se ve všech situacích, kdy se kočka cítí ohrožená. Je jasné, že bojácné zvíře se bude cítit dříve ohrožené než sebevědomý jedinec.
· Mateřská agresivita - jako každá matka i kočka, pokud bude mít koťata, si je bude chránit.
· Agrese vyvolaná šokem - bolest při úrazu může vyvolat obrannou reakci každého zvířete.
· Hravá agrese - pokud kočka nemá dostatek možností se vybít, při hře potom může vyústit její chování v agresivitu vůči nám.
Pokud se rozhodneme odchovávat kočku jen v bytě, snažme se vytvořit pro ní to nejpřirozenější prostředí, kde bude moci povolit uzdu všem svým přirozeným způsobům chování.
